O KATEDŘE

Historický vývoj katedry (text psán k výročí 50 let od založení FPE)

Záhy po ustavení Pedagogické fakulty v Plzni v září 1948 jako jeden z jejích ústavů; od roku 1951 kateder - vznikla i katedra hudební výchovy (v r. 1992 přejmenovaná na katedru hudební kultury).

Od svého vzniku katedra poskytovala vysokoškolské vzdělání v oblasti hudební výchovy: od roku 1948 učitelům 6. - 9. ročníku základní školy, od r. 1959 též učitelům 1. - 5. ročníku a od roku 1977 i učitelům škol středních, případně i škol hudebních.

Za padesát osm let své existence doznaly katedra i studované obory značných změn. Přes některá negativní opatření za komunistického režimu (okleštění studia HV, podvakrát dočasná ztráta samostatnosti katedry, politické postihy členů katedry) možno konstatovat celkově pozitivní vývojový trend.

Výuku teoretických disciplín HV nejprve zajišťoval pouze dr. Ing. Ludvík Novák, dojíždějící z Prahy, ale od r. 1949 už dr. Bořivoj Mikoda, který vedl katedru v letech 1951 až 1970. Praktické hudební předměty byly vyučovány externími pracovníky, vesměs učiteli Městské hudební školy. S postupným nárůstem počtu studentů se personálně rozrůstala i katedra, takže ve školním roce 1969-1970 měla už deset interních pedagogů: B. Mikoda (od 1949), M. Mrázek (1954), J. Klobouk (1959), V. Lukáš (1959), R. Siebr (1960), V. Bokůvková (1961), B. Dušek (1964), J. Štěpánek (1964), J. Fiala (1965), J. Jindrová (1968). Po úmrtí prof. Mikody (1970) byl vedoucím katedry jmenován didaktik HV doc. PhDr. Rudolf Siebr, CSc., který v této funkci působil až do svého odchodu do důchodu v r. 1990. Tehdy byla vedením katedry pověřena doc. PhDr. Jana Jindrová, CSc., klavíristka a hudební popularizátorka.

Během této doby někteří ze starších členů katedry odešli do důchodu nebo katedru z různých i politických důvodů opustili: houslista Václav Lukáš v r. 1970, doc. Jiří Štěpánek, CSc., který působil i ve funkci proděkana, v r. 1977, PhDr. Jaromír Klobouk v r. 1977, doc. PhDr. Bohumil Dušek, CSc., v r. 1976 přesídlil do Prahy, v r. 1976 PhDr. Vlasta Bokůvková byla propuštěna z politických důvodů, stejně jako o rok později houslistka Eva Chvašťulová, která na katedře působila pět let, PhDr. Miroslav Mrázek v r. 1977.

Další interní členové katedry zde setrvali různě dlouhou dobu: 1972-1976 Jiří Hostýnek, klavírista z Klatov, 1972-1980 Jaroslav Pruner, klavírista a klavírní improvizátor ze Sušice, 1977-1981 Jiří Fuchs, zpěvák a sbormistr, 1976-1990 PaedDr. Marta Panušová, 1987-1989 PhDr. Zuzana Zatloukalová, muzikoložka, klavíristky Mgr. Zuzana Rezková 1986-1987, Mgr. Jana Klečatská 1990-1998, Mgr. Martina Reichová 1992-1995, Mgr. Zdeňka Vápeníková 1994-1997 a Eva Viktorová 1975-2002, houslistka Vlasta Frieslová 1994-1998, folkloristka PhDr. Marta Ulrychová 1990-1999 a v letech 1992-1999 prof. PhDr. Jarmila Vrchotová-Pátová, CSc., která osobně zaštítila založení pěveckého oddělení na této katedře.

Externích spolupracovníků byla celá řada, vesměs se jednalo o přední učitele plzeňských hudebních škol a konzervatoře, o instrumentalisty a zpěváky plzeňské opery. Vzhledem k déledobé a významné spolupráci s katedrou uvádíme alespoň tato jména: klavíristé Bohdan Gsellhofer, Jarmila Němcová, Danuše Čermáková a PhDr. Vladimír Koula, pěvkyně Jitka Jůzková, flétnista Vojtěch Lindaur, kytaristky Iva Vainarová a Zdeňka Holá, houslistka Vlasta Frieslová. Ve funkci sekretářky se vystřídaly A. Maxová, M. Kubíčková, V. Pechová, I. Böhmová, H. Ulmannová, D. Straková, O. Lörinczová, M. Danešová a L. Duchková.

Významné vědecké a umělecké úspěchy

Základní práce z oblasti české muzikologie, třísvazková publikace Hudební věda (Lébl, V. a kol.: Hudební věda I-III, SPN, Praha 1988), uvádí na s. 245 plzeňskou PedF mezi těmi fakultami, jež do roku 1982 výrazněji přispěly k rozvoji muzikologie. Za naší fakultu jsou zde jmenovány hudebně-akustické publikace člena katedry fyziky Antonína Špeldy a dále práce pedagogů katedry hudební výchovy Bořivoje Mikody a Bohumila Duška.

Ale i další členové katedry (Bokůvková, Siebr, Fiala, Štěpánek, Klobouk, Mrázek) se podíleli na vědecké práci, publikovali stati v hudebních časopisech a sbornících. Do roku 1978 bylo vydáno 12 sborníků Umění, včetně dvou sborníků pouze katedrálních a monotematických (In memoriam B. Mikody, Praha 1972 a Bedřich Smetana a Plzeň, Praha 1974).

Vesměs politické důvody v sedmdesátých letech byly příčinou zmrazení publikační činnosti katedry (odchod doc. Duška, propuštění dr. Bokůvkové, nežádoucnost kvalifikačního růstu dr. Fialy). Brožura doc. Siebra Písně přátelství z r. 1980 je prací heuristicko-statistickou a úzce svázanou s dobou svého vzniku.

Také umělecká výkonnost byla a je důležitou součástí odborné kvalifikovanosti pedagogů katedry. Problémem (přetrvávajícím ovšem do současnosti) je její kvalitativní ohodnocení, poměřované výkonností ve vědecké publikační činnosti.

Prof. Mikoda a doc. Štěpánek se věnovali komponování skladeb. Zásluhou vynikajícího sbormistra dr. Klobouka (později i zásluhou J. Fuchse a Z. Vimra, jakož i stálé klavírní doprovazečky J. Jindrové) se ženský pěvecký sbor plzeňské Pedagogické fakulty nominoval na celé desetiletí mezi nejlepší pěvecké sbory v republice.

Problém ignorování umělecké práce vedením fakulty a katedry kulminoval v 80. létech, kdy hudební interpreti katedry raději tuto svou činnost na pracovišti nezveřejňovali. Počínaje rokem 1990 se situace začala zlepšovat, umělecké aktivity katedry se postupně staly součástí kulturního života fakulty, univerzity, města i regionu; samozřejmě díky i vstřícnosti a podpoře vůdčích osobností fakulty a univerzity.

Významné osobnosti katedry

Rozsáhlé hudební vzdělání umožňovalo prof. PhDr. et PaedDr. Bořivoji Mikodovi (1904-1970), aby se v průběhu svého působení na PedF v Plzni v letech 1949-1970 plně věnoval nejen činnosti pedagogické a vědecké, ale také skladatelské. Tvůrčí odkaz, výrazně poznamenaný jeho lyrickým fondem, zahrnuje díla symfonická, komorní i písňová. Mikodovy hudebně psychologické studie mají trvalý význam pro studium hudby. Přínosné jsou rovněž jeho práce z hudební historie zabývající se dílem J. Suka, V. Nováka, O. Jeremiáše. Kromě toho publikoval rozsáhlou stať s názvem Přehled vývoje sborového zpěvu a vyučovacích metod v českých zemích. K oboru hudební historie patří i jeho práce o J. Slavíkovi a o plzeňských skladatelích.

Doc. Jiří Štěpánek, CSc. (1917), působil na PedF v letech 1964-1977. Na katedře se záhy habilitoval a získal titul kandidáta věd. Hlavním oborem, kterému se po celý život intenzivně věnoval, byla činnost kompoziční. Závažnou součástí jeho tvorby jsou díla hudebně dramatická: opery, balety a scénické hudby. Jednoaktovka Biblické panoptikum byla uvedena v Plzni. Opera Píseň neumírá měla premiéru v Olomouci a hrála se i na Pražském jaru. Doc. J. Štěpánek, CSc., je rovněž autorem skladeb vokálně instrumentálních, z nichž protiválečnou kantátu Zpěv podzemní dráhy uvedla Česká filharmonie v Praze. Veřejně byly provedeny také jeho orchestrální skladby stejně jako četná díla z oboru hudby komorní.

Mezi nejvýznamnější osobnosti katedry hudební výchovy patřil hudební teoretik a historik doc. PhDr. Bohumil Dušek, CSc. (1923-1981), který na PedF v Plzni působil v letech 1964 až 1976. Jeho vědecké dílo je možno rozdělit do tří velkých celků. Nejvýrazněji zasáhl do vývoje hudební teorie, kde se jádrem jeho vědeckého bádání stala zejména harmonie a její problematika. Druhým oborem jeho zájmu byly dějiny české hudby: v několika rozsáhlých spisech věnoval pozornost české hudbě 19. a 20. století. Poslední oblastí, jíž se věnoval, byly problémy hudebně psychologické a filozofické. Doc. PhDr. B. Dušek, CSc., se věnoval také komponování, ale to chápal pouze jako doplněk své všestranné činnosti.

PhDr. Jaromír Klobouk (1915-2004), významný plzeňský sbormistr, který zde od r. 1946 řídil celou řadu sborů (Pěvecké sdružení západočeských učitelů, Dětský rozhlasový sbor aj.). Nejvýznamnějších úspěchů dosáhl s ženským akademickým sborem PedF, který založil r. 1964 a vedl až do odchodu do důchodu. Zvítězil s ním v řadě celostátních soutěží, koncertoval, nahrával v rozhlase, reprezentoval v zahraničí (NDR, SSSR, MLR, Dánsko, NSR, Anglie). Vychoval celou řadu úspěšných sbormistrů, napsal několik učebních textů, publikoval ve sbornících katedry a v Estetické výchově, je spoluautorem vysokoškolské učebnice Metodika hudební výchovy. Na PedF v Plzni působil v letech 1959-1977.